Takhle jsme videli Aconcaguu z letadla. V Santiagu jsme podiskutovali s taxikarema, nicmene ale hned nasedli na bus a jeli do Puente del Inca, samotna jizda je dosti zazitek, jede se po hlavnim tahu mezi Chile a Argentinou, stoupa do hor, serpentiny, obrovsky provoz, velke kamiony, hory, pustina a nakonec tunel v 3000m, kterym se prejede do Argentiny. Za hranici hned Puente del Inca, kdysi lazne a nadrazi, nyni shluk par ubytoven a obchodu, mimo sezonu dost mrtve, takove mesto duchu.
Vecer se ale rozjasnilo, tak jsem hned druhy den rano zavelel v 6 k nastupu a slo se pod Aconcaguu. V sedi vsednich dnu se objevil vskutku naprosto jasnz den, Aconcagua je videt hned od zacatku udoli v cele sve krase.
Stoupali jsme udolim pod ni z 2750 do prvniho predsazeneho tabora Confluencia 3350m, 12km do kopce, pekne horko, blbe se dychalo a slunce prazilo...
Obcas byl i snih...
Nikde nikdo jen priroda...
Confluencia...
A okolo jedne Aconcagua zacala mizet v mracich.
Sestup.
Super vzlet, jen jsme se vschni ukryutne spalili, bolestive a do ruda.Dalsi den uz bzlo posmourno, zatayeno skoro dest, tak jsme jen udelali mensi vylet po okoli.
Lazne Puente del Inca...
1 komentář:
ty jo hory fakt nádhera ...
Okomentovat